Mucošci a tajemství alchymie - Pavla Pavlíčková Kovaříková

Mucošci a tajemství alchymie - Pavla Pavlíčková Kovaříková

349,00 Kč Běžná cena
290,00 KčCena po slevě

ANOTACE

 

Kdo z nás by nechtěl rozluštit tajemný pergamen nebo se vydat po stopách prastarých map? Není tedy divu, že i Míše doslova učaruje nález v historickém muzeu. Tím spíš, že je svázán s pověstí a roztomilými, leč tajemnými soškami Mucošků ze 14. století. S partou se ponoří do časů pradávných ozvěn a naléhavého šepotu stínů. Vydají se po zašlých stopách zakázané alchymie, jinotajů, ztracené truhly, prokletí a tajemství Mucošků. Avšak ani ve snu by je nenapadlo, jaká dobrodružství a chvílemi i boj o holý život při tom zažijí. Rozluští tajemství alchymie? Odhalí záhadu Mucošků? Najdou poklad?

Color: Brown
SKU: 364215376135191
  • 1. kapitola         ZÁHADA V MUZEU – ROK 2020


    „Mamčo, tak tady je máš a já zas letím,“ položí Míša brýle na stůl a pro jistotu se hned loučí, aby nechytla ještě nějaký ten úkol.
    „Jo, jo, děkuji, jsi hodná,“ mávne maminka ledabyle rukou. Je plně pohlcena prací, a tak dceru ani moc nevnímá. Jen na ni ještě zavolá: „Ale do sedmi doma!“
    „Jasnačka,“ přikývne Míša.
    Po chvilce se maminka protáhne, zvedne oči od počítače a překvapeně si dceru prohlíží.
    „Co je? Co tu stojíš jako opařená?“ diví se.
    „No... víš... já..., ale to nic,“ vykoktá ze sebe Míša a dál zírá na sošky, které má před sebou.
    „Mami, ... co to je? “ ukáže do vitríny.
    „To jsou Mucošci.“
    „Mucošci?! Já měla pocit, jako by se na mě koukali!“ reaguje Míša překvapeně.
    „Co? Říkala jsi něco?“
    „Ne, nic,“ zamumlá a otočí se k odchodu. Najednou si všimne, že se sošky pohnuly. Ztuhne a opět se na ně zadívá. To je přeci nesmysl! Pomyslí si a přejde na opačnou stranu. Ty jo? To je fakt divný. Zas se na mě dívají!!!
    „Co tu pochoduješ? Neříkala jsi náhodou, že pospícháš?“ kroutí maminka hlavou.
    „Jo! Vždyť už jdu,“ otočí se a dojde ke dveřím. Nedá jí to a naposledy se ohlédne. Sošky ve vitríně ji přitahují doslova jako magnet...
    Míša sem, do muzea Mladoboleslavska, chodí za maminkou již od mala. Zná tu spoustu nalezených historických předmětů, ale nikdy ji nic nepřitahovalo jako tyhle sošky.
    Má pocit, jako by ji tu dnes něco drželo. Vrátí se ode dveří a vyndá si jednu sošku z vitríny.
    „Miško! Opatrně, ať ti neupadne. Raději ji hned polož,“ lekne se maminka, jakmile zjistí, že dcera bere sošku z vitríny. „Kdyby se jim něco stalo, byl by to strašný průšvih. Jsou hrozně vzácné.“
    „Neboj,“ odsekne Míša, a i přes zákaz si sošku prohlíží.
    „Mami, a proč jsou tak vzácné?“
    „Hele, neměla jsi náhodou na spěch?“ usměje se maminka. „Sošky Mucošků se našly při nedávném archeologickém průzkumu u zdejší zříceniny. Pochází asi tak ze 14. století, to bylo za vlády Karla IV. Víš, kdo byl Karel IV.?“ hned dceru zkouší.
    „Jo, vím,“ odsekne Míša. Karel IV. ji přeci vůbec nezajímá. Zato Mucošci ji doslova uhranuli.
    „Je to první objev tohoto druhu. Ani já sama jsem nikdy nic podobného neviděla,“ pokračuje maminka.
    Míša poslouchá a přitom hladí malinkatou sošku. Náhle si všimne, že jí po prstech stékají růžové kapičky. Nechápavě se rozhlíží kolem sebe a pátrá, odkud se ty kapky vzaly. Maminka si toho všimne a ihned dceru napomene: „Tak chceš to vyprávět, nebo ne?!“
    „Jo, chci,“ brání se Míša. „Ale podívej, mám na prstech kapičky, ale nevím, kde se tam vzaly.“
    V mamce hrkne. „Probůh! Okamžitě ho polož! Máš mokré ruce,“ hněvá se, „a saháš na Mucoška. Vždyť ho můžeš poničit!“
    „Mami, nerozčiluj se,“ uklidňuje ji Míša. „Já mám suché a čisté ruce, ale najednou se mi na nich objevily tyhle růžové kapky,“ brání se.
    Maminka svraští čelo a podívá se na ni poněkud nedůvěřivě. Prohlédne si její ruce a pak hned sošku, aby se přesvědčila, zda je v pořádku.
    V ten moment obě ztuhnou. Krve by se v nich nedořezal.
    „Mami, ta soška pláče!?“ vyjekne Míša.
    „Ale jdi ty. To je nesmysl!“ odvětí nejistě, jelikož by i ona řekla, že Mucoškovi stékají malinkaté růžové slzičky. Je zmatená, a tak raději sošku položí na stůl. Ne, že by se jí bála, ale jistota je jistota.
    „Mami dopovíš mi to?“ žadoní Míša.
    „No, pravda je, že za ty tři dny, co tu jsou, se zde dějí divné věci,“ prohlásí maminka zamyšleně.
    „Jaké divné věci?” zajiskří Míša zvědavostí.
    „Ráno, když přijdu do práce, jsou papíry rozházené po celém stole, jako by tu někdo něco hledal. Vitrínka, ve které jsou Mucošci vystavení, je každé ráno odemčená. Nejdříve jsem se uklidňovala, že jsem ji jen zapomněla zamknout, včera jsem si však dala pozor a ráno byla zase odemčená. A ke všemu mám takový divný pocit, jako by se na mě stále koukali.“
    „Koukali?“ V Míše hrkne, jelikož měla ten samý pocit. „Teda mami, to je záhada,“ zamyslí se. V ten moment v ní začne hlodat ještě větší červíček zvědavosti. „Hele, a proč se ta soška jmenuje Mucošek, to je takový divný název, ne?
    „My jsme je tak pojmenovali podle nápisu na pergamenu, co měly u sebe, podívej.“ Přinese onen pergamen a začne číst:

    Odhaliti další klíč,

    Jest nyní k tobě o píď blíž.

    Spoj mapu z dílů rozdílných,

    Však neměj v mysli žádný hřích.

    Pak uzříš bránu do daleka,

    Které se i silný leká.

    Zanecháš-li bázně, hany.

    Nezkruší tě žádné rány.

    Tvá mysl čistá musí býti,

    Neb démon zlý chce v tobě žíti.

    Když nedopustíš zaváhání,

    Objeví se bez meškání.

    Kdož stvořeni jsou k pomoci,

    Malí, velcí Mucošci.

    „No, hezký, ale tomu nápisu moc nerozumím,“ drbe se Míša na spánku a přemýšlí.
    „Tedy Míšo, já tě dnes opravdu nepoznávám,“ kroutí maminka hlavou. „Že by tě konečně začaly zajímat také jiné věci než ty tvoje věčné lumpárny? Víš, já si někdy myslím, že to tam nahoře popletli a ty jsi měla být kluk. Jsi sice krásná modrooká blondýnka, ale člověk tě jinak než v rozervaných džínách a s kšiltovkou na hlavě nevidí,“ dobírá si ji maminka z legrace.
    „Hahaha, fakt vtipný, mami,“ reaguje Míša a už už se natahuje po pergamenu.
    „Ne!!! Nesahat!“ zhrozí se maminka. „Je strašně křehký, mohl by se zlomit. Ukážu ti ho sama.“ Rozbalí znovu pergamen, ve kterém je uschovaná podivná mapa a taky alchymistický almanach.
    Mapa? Alchymie? Sakra, to začíná být fakt dost zajímavý, prolétne Míše hlavou.
    „Mami, ta mapa je k pokladu?“
    „To nevím,“ usměje se, „ale zvláštní na ní je to, že je složená ze čtyř částí. Podívej,“ řekne a podá ji dceři. „Každou část musel malovat někdo jiný. Vidíš, jiné písmo, jiná kresba.“
    „K čemu je dobrý lepit čtyři různé části mapy k sobě?“ šklebí se Míša a přitom kroutí hlavou. „To je přeci nesmysl, ne?“
    „Netuším, ale vím jistě, že už musím pracovat,“ políbí dceru na čelo a usedne zpět k počítači.
    Míša se na chvilku zamyslí, mohla bych to prozkoumat s partou? Cvak, cvak. Udělá si pár fotek a je v trapu.

    3. kapitola TÁTA NEZKLAME – ROK 2020
    „Alberte, tak pojď už konečně!“ volá ho maminka již potřetí k večeři. Einstein je však plně zabraný do studia, pročež vůbec nevnímá, co se kolem něj děje.
    „Tak ale už!“ rozrazí se dveře pokoje a v nich stojí již značně nahněvaný táta. „Alberte, okamžitě pojď k večeři, máma už to kvůli tobě třikrát ohřívala.“
    „Jo, taťul, už jdu,“ ledabyle přikývne
    „Co to studuješ?“ nakoukne mu táta přes rameno.
    „Mapy a alchymii.“
    „Vážně? Ukaž,“ vybídne ho a se zájmen se posadí k synovi.
    „Víš, taťul, my s partou řešíme takovou záhadu, co Míša objevila u své mámy v muzeu. No a já jsem nedávno četl pověst, jež se váže ke zdejší Michalovické zřícenině, a napadlo mě, že obě věci spolu souvisí.“
    „Myslíš tu o ztraceném pokladu?“ zeptá se taťka.
    „Jo, přesně tu. Jak to víš?“ podívá se na něj udiveně.
    „Já tu pověst znám. Píše se v ní, že v roce 1342 poničila zdejší hrad i přilehlé okolí veliká bouře. Karel IV. poslal majiteli hrabství truhlu plnou zlata a stříbra, jenže ta se záhadně ztratila a spolu s ní i lidé z blízké osady. Traduje se, že za tím vším stáli mniši z nedalekého kláštera, kteří tajně provozovali alchymii. Díky lektvaru, jejž si vyrobili, změnili podobu lidí z oné osady a udělali z nich své sluhy. Tím se vysvět-luje, že všichni přes noc záhadně zmizeli. Opuštěná osada pak časem zanikla, ale ti začarovaní lidé prý někde zakopali zašifrovaný pergamen s návodem, jak je najít a vysvobodit. Kdo tu šifru rozluští, najde prý i ten poklad.“
    „Přesně! Víš, já si myslím, že ta pověst nějak souvisí s těmi nálezy z muzea.“ „Jak?“ zajímá se taťka.
    „V té pověsti se totiž píše, že k rozluštění záhady je potřeba zvláštní mapy, jež otevírá bránu v čase. No a Míša dnes v muzeu vyfotila tuhle mapu, dvě podivné sošky Mucošků, pergamen a alchymistický almanach. Všechno prý pochází ze 14. století. Našlo se to nedávno při nějakých vykopávkách,“ vychrlí ze sebe Einstein, dobře si vědom toho, že jeho táta miluje všelijaké záhady a taky že se roky zabývá sbíráním starých map.
    „Člověče, Einstein, to zní zajímavě. Pojď sem,“ vybídne ho a ukáže na nedalekou zříceninu. „Vidíš, jak má nahnutou věž? Říká se jí Michalovická putna. Její poničení mají na svědomí horliví hledači pokladů, kteří kopali tak dlouho, až se takto nahnula.“
    „A objevili něco?“
    „Prý se tam jednou našel váček, v němž bylo 470 stříbrných mincí, ale ten pocházel z dob třicetileté války. Truhlici s pokladem se dosud objevit nepodařilo.“
    Vtom vtrhne do pokoje maminka. „To jsem poslala toho pravého, tak šup, šup ke stolu!“ zavelí.
    Oba na sebe spiklenecky mrknou, sklopí hlavu a poslušně odejdou k večeři.
    Po jídle spěchají zpět do pokoje, kde taťka synovi vysvětlí, co všechno musí taková správná mapa mít. „Einsteine, aby mapa dávala smysl, musí mít mapové pole, ná-zev, legendu a měřítko. Kdyby sis náhodou nevěděl rady, tady na internetu je skvělý pomocník,“ ukáže mu odkaz a pokračuje: „Všechny tyto prvky tvoří kompozici mapy, bez nichž by nebyla kompletní. Ukaž mi ještě jednou tu mapu z muzea.“
    Einstein mu podá mobil.
    „No, je již hodně poničená,“ prohlásí a se zájmem si vše dlouze prohlíží. „Opravdu je na ní ještě tehdejší hrad Michalovice, dnes už bohužel jen zřícenina. Koukni, tady uprostřed se nachází brána a na ní erb hradních pánů.“
    Ještě dlouho to společně probírají. Einstein si vše zapisuje, pak to poskládá dohromady a sestaví plán výroby mapy.
    Nemohou nic odkládat, jelikož pozítří nastane úplněk a taťka z útržků mapy vyčetl, že právě tento červencový by mohl mít na mapu magický vliv.
    Andy, která se ráda zabývá astrologií, zjistila, že letošní červencový úplněk zvaný bouřlivý bude ovlivněn trpělivým a systematickým znamením Kozoroha. Úplněk v Kozorohu dává prostor rituálům a snění. Pod jeho vlivem se mohou snadněji řešit všechny situace. Dává lidem sebevědomí a odhodlání. Saturn jako vládnoucí planeta Kozoroha vyžaduje řád a disciplínu, a tu na tak náročný úkol budou určitě potřebovat. Živlem Kozoroha je země, jedná se tedy o realistické znamení, jemuž vládne zdravý rozum. Součet čísel data, hodiny a minuty nadcházejícího úplňku je číslo 3. Vliv této magické trojky pak prostoupí skrze úplněk do našich životů. Jak už ukazuje číslo samo, trojka je ráda v partě. Počet tří bytostí dává šanci na splynutí a jednotu.
    Takže na stvoření mapy mají pouze jeden den!

     

    1 Datum 5. 7. 2020 – hodina 6:44// součet (5+7+2+0+2+0+6+4+4=30 a 3+0=3)